Jdi na obsah Jdi na menu

Tunisko - Borj Aghir a těžba písku v Port de Péche

19. 2. 2012

bagrovani-rybarskeho-pristavu-aghir-port-de-peche--4-.jpgPokud jsme se neprojížděli  ostrovem, tak naše kroky ráno většinou kolem deváté vedli na pláž asi tři sta metrů za hotelem, ve kterém jsme byli ubytovaní. Prošli jsme hotelovým areálem mezi rozkvetlými ibišky, bouganvilejemi a dalšími keři hýřícími barvami k úzké bráně vedoucí na malou místní vyježděnou asfaltovou silničku. Hned za bránou je pět či čest rozložitých datlových palem skýtající milosrdný stín pro velblouda a dva malé koníky, kteří bývají občas zapřažení do bryčky a vyjíždějí s turisty do okolní krajiny. Docela idylické zátiší s pohledem na netečně stojící, ale milá zvířata. Jenomže tu jsou přivázaní asi celou sezonu, jakési volné venkovní ustájení a podle toho to také bylo cítit. I když na první pohled bylo ustájení čisté. Malý drobný muž, asi majitel koníků totiž všechny výkaly poctivě zahrabával do písku. Ten byl za celé týdny a měsíce prosáklý močí a charakteristický velice silný, ostrý pach vytvořil jakýsi obrovský „očistný“ oblak, kterým všichni museli projít a potom s obrovskou úlevou a slastí si každý radostně vychutnával čerstvý, svěží doušek čistého voňavého, solí prosyceného vzduchu vanoucího od moře.bagrovani-rybarskeho-pristavu-aghir-port-de-peche--6-.jpg

Po silnici se došlo na křižovatku, kde po pravé straně pár desítek metrů od moře, stál vysoký stožár s anténami a komplex bíle natřených budov se dvěma bránami a věčně zvednutými závorami. Levou branou se vcházelo do místního prázdninového mládežnického objektu. Zpočátku jsem myslel, že je to nějaký starší hotel, ale mýlil jsem se. V době francouzského protektorátu zde byla celnice přísně kontrolující dovoz a vývoz zboží,  přestavěné z původní turecké pevnosti Borj Aghir z konce 18. století. Tu nechal postavit sultán Ali Bacha. Pevnost chránila vjezd do malého, ale velmi důležitého obchodního přístavu. Podobné pevnosti různé velikosti, jsou kolem celého ostrova, i když tato po následných stavebních úpravách přístavní pevnost vůbec nepřipomíná. Je přestavěná a upravená na jakýsi hotel nebo spíše rekreační středisko pro místní obyvatele a zejména pro mládež. O prázdninách se tu prohánějí chlapci a děvčata, všude je slyšet křik, smích a pro naše uši až příliš jednotvárná ale o to víc hlasitá arabská hudba.

bagrovani-rybarskeho-pristavu-aghir-port-de-peche--5-.jpgDruhá, pravá brána vedla do přístavu a tou jsme procházeli asi padesát metrů, kde byla palisáda z palmových kmenů a vchod na hotelovou velice pěknou pláž. Úzká cesta pro pěší vedla kolem policejní stanice a dvou či tří nových nízkých bíle natřených budov se sídlem vedení přístavu. Práci těchto policistů, chránících vjezd do přístavu by jejich mužští kolegové kdekoliv na světě asi záviděli. Celé hodiny své služby totiž proseděli ve stínu na lavičce před policejní úřadovnou s lahví nějaké studené minerálky a ze vzdálenosti pěti či šesti metrů pečlivě sledovali nepřetržité korzo koupání chtivých turistů, zejména děvčat a žen v plavkách jak přicházely či odcházely na pláž po třicetimetrovém chodníku. Mnohé ženy to v této umírněnější ale přece jen islámské zemi poněkud přeháněly, když si horní díl plavek oblékaly, až když vyšly z pláže na chodník. Pěkná podívaná. Tak si myslím, že o službu v přístavu Aghir mezi policisty byl docela zájem. Jo, těžká, přetěžká služba pro mladé policisty…

Silnice pokračovala dál, přes betonový most po širokém, z obrovských kamenů vytvořenémbagrovani-rybarskeho-pristavu-aghir-port-de-peche--9-.jpg obloukovitém molu směřující k jihu až k malé plošině, kde stál jeřáb, nízká malá budova a hromada sítí prezentující vlastní rybářský přístav. Od kamenné zídky směřovaly dvě dlouhé staré lávky ztlučené z prken, občas prohnilých a propadlých na kůlech zabořených v písčitém dnu vysokým molem chráněné zátoky. Kolem lávek pak je několik přivázaných rybářských bárek a člunů. Na konci mola stojí asi čtyři metry vysoký maják ohlašující v noci lodím nejenom přítomnost mola a vjezd do přístavu, ale i četné mělčiny, které v době odlivu zasahují daleko do moře.

bagrovani-rybarskeho-pristavu-aghir-port-de-peche--15-.jpg Po deváté, když jsme přišli na dlouhou pláž táhnoucí se několik kilometrů po levé straně za molem, ozvaly se v přístavní zátoce za molem motory traktorů. Dopoledne byl totiž odliv a přístavní zátoka byla jedna velká mělčina. Místy voda dosahovala hloubky metru, jinde pár centimetrů nebo se vytvořily velké písečné ostrůvky. Moc hezky se tu brouzdalo neuvěřitelně prohřátou doslova horkou vodou. Lodě ležely většinou na mělčině. Do příjemného brouzdání v mělčinách a vystouplých písečných ostrůvcích se z nedalekého břehu rychle rozjely traktory s řidiči s velkými slaměnými klobouky na hlavách se zvláštní  dvoukolovou vlečkou k bagru, který vždy vjel na nějakou mělčinu, nabíral pásek a nakládal jej na vlečky. Traktory jezdily velice rychle, aby je nepohltilo propadající se písečné dno. Písek vykládali na břehu, kde je další buldozer shrnoval do vysokých hromad. Bagr v zátoce neustále popojížděl, aby se snad neprobořil. Intenzivní činnost vždycky končila v  poledne ve dvanáct hodin. Začal totiž příliv a voda docela rychle stoupala a zaplavovala celou přístavní zátoku do výše asi jednoho a půl metru, možná i více.

Odpoledne po nezbytném odpočinku, většinou tak kolem čtrnácté hodiny, odváželibagrovani-rybarskeho-pristavu-aghir-port-de-peche--17-.jpg nahromaděný pásek nákladní auta do betonárky, vzdálené asi kilometr odtud. A tak to šlo s naprostou pravidelností každý den. Nepotřebovali jsme hodinky, stačilo se podívat, kdo a kde pracuje a už bylo jasno…. Na molu vždycky stálo pár desítek lidí a se zájmem pozorovali nezvyklou a docela nebezpečnou práci. Několikrát jsme viděli, jak traktor zapadl, museli jej velice pracně ale rychle vytahovat, či jak v posledních chvílích vyjížděl ze stoupajícího moře na pevninu. Pokud by to nestihnul, příliv by traktor zcela zaplavil a písek možná pohltil.

I přes viditelnou snahu o modernizaci a úpravu Port de Péche - rybářského přístavu je zřejmé,bagrovani-rybarskeho-pristavu-aghir-port-de-peche.jpg že má dnes už jenom velice malý zcela místní význam pro pár desítek rybářů. V minulosti to byl docela důležitý obchodní přístav chráněný pevností. V současné době má ale větší význam především v těžbě písku pro nedalekou betonárku, která chrlí různé betonové dílce, okrasné sloupy, balkony, vázy a panely z nichž se montují další a další hotelové areály. A staví se všude, kam se člověk podívá. A potom, že prý jsou na výstavbu hotelových areálů už stavební uzávěry! Nevypadá to na to. Možná na přeplněné pláži Sidi Mahres nad Midounem, ale tady u městečka Aghir na stále ještě klidnější pláži Seguia to asi moc neplatí. Rozestavěné betonové hotely se potichu plíží po pláži.... Představa, že krásné pláže táhnoucí se téměř k pevnosti Borj El Kastil budou zaplavené hotely a charakter krajiny se zcela změní je ale docela tristní.