Jdi na obsah Jdi na menu

Chorvatsko - Granátová jablka jsou symbolem přátelství, hojnosti a lásky

31. 5. 2009

           Dalmatské pobřeží je přitažlivé pro suchozemské našince Obrazeknejen kouzelnými zátokami s neméně kouzelnými a malebnými městečky, vesničkami a nakonec i moderními rekreačními středisky, plážemi, středomořskou atmosférou a  pohodou.  Překrásné je především přírodními krásami, bílými vápencovými horami porostlými sytě zelenou macchií  v kontrastu s modří oblohy a moře. A což teprve desítky ostrovů a ostrůvků. To prostě nemáme. Právě proto sem jezdí každoročně na dovolenou  statisíce lidí ze všech koutů naší vlasti.

            Stovky druhů rostlin může v různých ročních obdobích objevovat a pozorovat zvídavý a botanice nakloněný návštěvník. Nejinak je tomu i s bohatě zastoupenou a  zajímavou středomořskou faunou.

Je polovina září, teplota moře dosahuje 25 stupňů stejně, jako vzduch prosluněný podzimním sluncem a provoněný dokvétajícími levandulemi. Touláme se uličkami a posléze  skalními terasami se zahradami  nad malým rybářským městečkem Sučuraj, úplně na opačném konci od Stareho Gradu na ostrově Hvar. Ztrácíme se v bludišti kamenných teras a terásek, které místní obyvatelé nashromáždili za staletí a přivádějí člověka v úžas. Ta nepředstavitelně úmorná, jednotvárná a těžká práce. Desetitisíce, statisíce balvanů pečlivě vyrovnaných do teras dva metry vysokých a dva či tři metry širokých. Jsou jich tu kilometry! V malých prostorách mezi terasami jsou políčka či zahrádky. Někdy pro jeden či dva stromy, jinde jich roste třeba i deset. Většinou jsou to olivovníky, někde fíkovníky, občas citrusovníky a granátovníky. Na všech stromech je plno dozrávajících plodů. Nejvíce nás ale lákají různě velká, nádherně zářivě  červená granátová jablka. Stromy jsou úplně obalené zralými plody a ještě víc jich je na zemi. Setkal jsem se s nimi v Uzbekistánu, Tadžikistánu, Izraeli a ve všech zemích Středomoří. V Gruzii jsem si oblíbil vynikající sušené ovocné placky  z granátovníků. Ale teprve nyní si uvědomuji, že jsme je nikdy neviděli dozrávat. Až letos  na ObrazekHvaru.

            Protože se kdysi garnátová jablka dovážela z punského Kartága ležícího na území dnešního Tunisu, dostalo se mu latinského názvu Punica granatum. Granatum znamená jadernatý (z latinského granum-semeno, jádro), pro množství semen v bobuli. Granátovník je strom či keř známý tisíce let s úctyhodnou historii.  Odedávna se pěstoval v Palestině a v Egyptě, kde dávali jeho plody zesnulým na jejich věčnou cestu. Pochází z Přední Asie a z Iránu. Byl uctíván a zasvěcen bohyním Afrodité a Héře jako symbol plodnosti a lásky. Od pradávna byl součástí náboženských obřadů a inspirací řezbářských ozdob chrámů a staveb v Egyptě, Číně, Persii. Například bible vypočítává sedm Obrazekhlavních plodin: pšenici, ječmen, víno, fíky, jablka, olej, med a granátová jablka. Nebo osmá kapitola knihy Deuteronomium barvitě líčí bohatství a požehnání zaslíbené země: „…..kde roste pšenice i ječmen, vinná réva, fíkoví a granátová jablka, země olivového oleje a medu…“ Král Šalamoun měl dokonce celý sad, nebo prorok Mohamed radil jíst granátovník, který zbaví člověka závisti. V jiných pověstech se vypráví, že jablko, které dal Paris Venuši, bylo právě jablko granátové.

            Příčinou tak veliké obliby je skutečnost, že se lidé naučili beze zbytku využít celou rostlinu. Plody granátového jablka nejsou  z botanického hlediska malvice, tedy „jablka“, jaká známe, ale jsou to bobule. Přímá konzumace plodů granátového jablka se příliš nerozšířila, protože bobule obsahují velké množství semen. V současné době jsou již ale vyšlechtěné bezsemenné odrůdy. Ovšem jejich lisováním se získává šťáva pro výrobu vína, šerbetu, francouzské grenadíny, k výrobě sirupů. Používá se jako přísada do koktejlů, dezertů  a želé. Šťáva  obsahuje asi 21 % cukru, 3 % tuku, přibližně 4 % kyseliny citrónové a značné množství vitamínu C. Z listů se připravuje chutný čaj, a protože květy, slupky nezralých plodů,  kořeny a kůra  obsahují barvivo, barvily se jím v Orientě koberce a látky. Tvrdé a žluté dřevo se využívá ke zhotovování  různých užitkových i ozdobných výrobků. Pro vysoký obsah taninů, Obrazekpoužívaly se výtažky v koželužství i v lékařství. Květy i samotné plody jsou tak krásné, že se často používaly a používají jen tak k ozdobě a k okrase. Kolik užitku z jednoho stromu!

            Od 7. století v době své expanze do Španělska vysazovali Maurové granátová jablka mimo jiné v okolí dnešní Granady, která je má  v městském znaku a  byla po nich i pojmenovaná. Po roce 1521 se prostřednictvím misionářů dostaly do některých oblastí Ameriky a po roce 1700 do Kalifornie. Obliba a pěstování granátového jablka se rozšířila až do Jižní Afriky, Indie, na Kanárské ostrovy atd., a dnes se značným úspěchem pěstuje v Austrálii.                   

  V současné době je vyšlechtěno několik desítek odrůd, přizpůsobených různým pěstitelským podmínkám. Podrobnosti o Obrazekpěstování a nárocích jsou uvedené v různých příručkách (např. Subtropy I. a II., J. Šamla), kterých vyšla celá řada.

Na suchých, sluncem rozpálených terasách je opravdu horko a voda v láhvi už dochází, žízeň se zvětšuje, vracíme se zpět. Scházíme po  kamenných násypech do přístavu městečka Sučuraj, kolem několika stromů obalených červenými bobulemi velkých granátových jablek. Pod nimi sbírá spadané plody stařenka v černém šatě. Něco si prozpěvuje či pobrukuje a pečlivě až téměř láskyplně pokládá do bedýnky velké červené bobule. Jejich barva na slunci jen jiskří. Na zídce bylo asi deset bedýnek s červenými částečně usušenými plody. Zeptal jsem se, co s těmi plody bude dělat.

          Některé budu sušit, podívejte se tam, tam na tu zídku na slunci.V zimě z nich bude vynikající čaj. A z ostatních udělají mladí dobrou šťávu a pro sebe  nějaké víno. Však se podívejte, dole ve sklepě lisují“ , a mávla rukou k otevřeným vratům v kamenné zdi domku. Za nimi byly schody vedoucí do lisovny. Opravdu bylo cítit zvláštní aroma u nás typické pro lisování hroznů. Nádoby se šťávou byly plné, stejně tak i sudy do nichž po doslazení šťávu přelévali dva muži. Stejný proces jako při výrobě normálního vína. S radostí i zvědavostí jsme ochutnali  nabídnutý oslazený mošt. Byl sladkokyselý a trochu trpký. Ale docela dobrý. Po vykvašení to může být chutné ovocné víno.

Osvěženi chladným moštem jsme sešli dolů k přístavu. Tam už na nás čekala rybářská loď a vynikající grilované ryby podávané na palubě. Dva velké demižóny plné červeného a bílého vína se sami nabízely Obrazekk ochutnání a zapíjení velmi  dobrých ryb. Ale opravdového, hroznového vína místní výroby z nedalekého Igrane,  ne ze šťávy granátového jablka. Přece jenom hroznové víno je víno!

Granátová barva je barva granátových jablek. Není divu, že po té jiskrné, nádherné barvě byly pojmenovány i drahokamy - české granáty. Ať někdo využívá granátovníku jakkoliv, granátové jablko se dodnes považuje za symbol přátelství, náklonnosti, lásky, hojnosti i plodnosti.

Srdečného a přátelského přijetí se nám dostávalo na každém kroku po celou dobu pobytu v Dalmácii. Ale  asi to nebude jen tím, že tu po staletí pěstují granátová jablka.

 

 (2006)