Kostelík sv. Petka se krčí na malém, neproniknutelnou maccchií zarostlém kopci, nedaleko od značně vyššího kopce se skalnatým vrcholem zastavěným starou tureckou pevností Haj Nehaj. Zdálky trosky pevnosti zcela splývají s vápencovým okolím tak dokonale, že vytvářejí dojem nějakého rozeklaného skalního vrcholku jakých tu je nespočet.
Brzo ráno jsem se ke kostelíku vypravil proto, že je přece jenom chladněji ale především proto, že tam má být keška a byla by to první, kterou najdu v Černé Hoře.
No, motivace náramná!
Slunce už vycházelo nad okolními vápencovým pohořím vypínajícím se nad Sutomore jako neprostupná hradba, když jsem konečně přešel celé ještě spící městečko a blížil se ke kýženému cíli. Šipka GPS mne za posledními domy města neomylně vedla po široké nové silnici vedoucí někam do kopců porostlých borovicemi a neproniknutelnou macchií. Kolem nízké neprostupné keřovité porosty, občas rumiště a nad tím vším se občas vypínají jehlovité cypřiše či borovice. Nikde nikdo, jen vpovzdálí běžel ranní procházku muž s velkým psem po chodníku. Najednou odbočili doleva, přesně v místech kam vedla vyšlapaná stezka do kopce ke kostelíku. Nahoře se zastavili, pán si zapálil cigaretu, posadil se na zídku a pes pobíhal kolem něj. No paráda! Klasická situace, kterou zažil nepochybně snad každý kačer. V místech, kde by měla být keška se najednou někdo objeví a nemá se k odchodu. Naštěstí nespěchám, mám čas a tak si také sedám na velký balvan a čekám, až dokouří a odejdou.
Mezi tím se dívám na vrcholek pevnosti Haj Nehaj a vzpomínám na svůj loňský výstup. Důkladně jsem si vše prohlédl a vyfotografoval.
Konečně jsem se dočkal a vystoupil po vyšlapané široké hnědočerverné pěšině až k brance kostelíku.
Poměrně malý areál kostelíka je obezděn nízkou zídkou z vápencových bloků s jednou vstupní brankou. Samotná budova kostela je rovněž z vápencových bloků a pochází prý z 18. století. Zajímavostí je, že kostel slouží současně jako pravoslavný a katolický. Je to prý tradice někdy z roku 1571, kdy se vyznavači pravoslavného náboženství uchýlili ve větším počtu po turecké okupaci Baru. Kolem tohoto spojení jsou prý v současnosti nějaké soudní pře a dohady. Ale to nic nemění na tom, že v areálu blízko vchodu stojí kamenný stůl a lavice ve stínu velkých cypřišů a celkově vše vytváří moc zajímavé prostředí.
Je to velice příjemné a klidné místo s pěkným rozhledem na Sutomora a okolní hory a místo k rozjímání i odpočinku od běžného denního shonu. Kostel je bohužel zavřený a otevírá se jen podle rozpisu napsaného v malé vitrínce u branky. A tak alespoň pořizuji dokumentární snímky kolem kostela. Po chvilce odpočinku a občerstvení u kamenného stolu nacházím docela rychle malou mikrokešku a s radostí nalezení první kešky v Montenegru se zapisuji do logbooku. Pohled na hodinky mi říká, že je půl osmé, slunce začíná pěkně připalovat a tak se pomalu chystám zpět do víru bláznivého turistického ruchu na plážích a nábřeží v Sutomore. Jsem zcela přesvědčený, že drtivá většina turistů povalujících se na plážích, nejenomže nemá potuchy o této stavbě, ale že tu nikdy nebyli ani nebudou. A to je právě na geokešingu atraktivní, že se člověk dostane při hledání pokladu - kešky na místa, která by mu byla zcela utajena. A to nejenom v cizině, ale i u nás doma.

GC2DXVJ
Crkva Sveta Petka Sutomore
N 42° 08.493 E 019° 02.029