Řecko - Tajemný žertík olympských bohů
„Dnes navečer si zajedeme do Lifidry. Není to daleko, tam v horách“ a mávl rukou směrem zalesněnému masivu Olympského pohoří. „Uvidíte něco, co jste asi nikdy neviděli“, řekl trochu tajemně Michalis a dodal:: “je to naše velká záhada, autobus se rozjede bez řidiče do kopce, voda teče do kopce, no uvidíte sami. Jo a nezapomeňte si sebou vzít plechovky s pivem a PET lahev s vodou. Uděláme si malý závod“.
Z Leptokárie jsme vyjeli autobusem směrem k vesnici Karya. Míjíme, roztroušené sady olivovníků a rozestavěné domy, jejichž majitelé nespláceli půjčky a tak jsou prý ve vlastnictví různých peněžních ústavů. Můžeme si je prý koupit! Pomalu stoupáme vzhůru silnicí, která se začíná pěkně kroutit do velkého množství serpentin a postupně se objevují nádherné „letecké“ pohledy na nížinu a osídlení dole u moře. Olympské pohoří táhnoucí se nad celou riviérou je opravdu imposantní.
Lifidra nebo Livithra je označení, které není na žádné mapě zapsané, alespoň jsem to nikde nenašel. Dokonce jméno na různých prospektech i na internetu se píše asi pěti různými způsoby. Ani netuším, zda je to název konkrétného místa, kopce nebo snad o samotě obývaného a rozestavěného domu ve stráni pod horní zatáčkou nad tajemnou anomálií.
V dlouhém stoupání několik metrů za jednou z nekonečných zatáček je na úzké asfaltové silnici červenými nápisy vyznačeno ono podivné místo. Pro bližší určení magického místa udávám následující souřadnice GPS: 40 
2'5,3''N, 22 31'2,2''E. Je možné doma v klidu, ještě před cestou, všechno nalézt na satelitní mapě Google, protože na jiných mapách, které jsem prohlížel, není nikde žádná zmínka, natož nějaké souřadnice. Úsek od pravotočivé zatáčky k další levotočivé je dlouhý jenom asi 150 metrů a vlastní tajemný úkaz funguje přibližně v rozmezí 60 – 80 m.
Někdy v roce 2000 se opravovala a budovala silnice přes horský hřbet Olympského pohoří. Práce to byla náročná, protože silnice má ve svém stoupání desítky a desítky neuvěřitelných zatáček a serpentin. V jednom úseku mezi dvěma zatáčkami se stavitelům najednou staly nevídané věci, jak nám řekl s úsměvem průvodce Michalis. Přístroje geodetů se prý doslova zbláznily. Ukazovaly totiž pokaždé něco jiného. Ovšem vyvrcholením tajemných úkazů a sil, šířící se mezi lidmi, které se kolem stavby mezi zatáčkami děly bylo, když nezabrzděný válcovací stroj, vpředu pouze podložený nějakým klínem, aby náhodou nesjel dolů, se rozjel bez řidiče. Stal se ale pravý opak a vál zcela popřel zákony gravitace a samovolně se rozjel opačným směrem - do kopce! To musel být šok pro všechny dělníky, co silnici stavěli. Silnici časem 
dokončili, ale toto místo se stalo obrovskou záhadou pro seriozní výzkumníky, amatérské i profesionální „záhadology“ ale hlavně pro nespočetné turisty. Místo se stalo velkou turistickou atrakcí, při níž se každý nevěřícně usmívá a nechápavě kroutí hlavou.
Vystoupili jsme z autobusu a řidič Robert zaparkoval autobus dole hned za dolní zatáčkou na červené, sprejem označené čáře, kde je začátek anomálie. Vypnul motor, odbrzdil autobus, Michalis se trochu opřel o přední kapotu, poodstoupil a 14 ti tunový vůz pomalu nabíral na rychlosti a rozjížděl se do kopce k další zatáčce. Bylo opravdu zajímavé pozorovat nejen podivný úkaz, ale i okolostojící jak vše užasle filmují a potom diskutují proč…..…
Několikrát pánové celou akci s autobusem zopakovali. Potom si vzal Michalis láhev s vodou, kterou vylil na silnici. Voda se opět vzepřela fyzikálním zákonům a začala téci do kopce. Stejně tomu bylo i s několika pivními plechovkami, které se rozjely podle hustoty obsahu různou rychlostí opět do kopce.
Sklon silnice mezi zatáčkami je zcela viditelný, údajně dosahuje na 100 m víc jak 30 - 40 cm. Nakonec i ze snímku je zřejmé, že se jedná opravdu o stoupání, nikoliv o nějaký optický klam, jak se to také někdo snaží vysvětlit. Na internetu je celá řada videoklipů různých cestovatelů s ukázkami toho, co jsem zde popsal. Objektivní vysvětlení zatím chybí. Asi se nejedná výslovně o magnetickou anomálii, neboť reakce na vodu či PET lahev kde není žádný kov je zcela stejná jako s autobusem či autem. Dokonce prý v roce 2003, jak říkal Michalis, všechno filmovala ČT 1 v rámci pořadu Cestománie – pán si prý sedl na kolo a bez šlapání jel do kopce! Príma, ne?
Pokud to někdo reálně vysvětlí, budu velice zvědavý, čím je to způsobené, ale zatím bych se přiklonil k tomu, že je to jeden docela podařený žertík početné rodiny olympských bohů.
Odkaz na jeden videozáznam z internetu (je jich tam celá řada):
