Jdi na obsah Jdi na menu
 


Rusko - Kostroma

10. 12. 2008

ObrazekNaposledy jsme si nechali  donést sklenici docela dobrého čaje. Je šest hodin ráno. Z oken vlaku už vidíme průmyslové předměstí a  nezbytné  paneláky. Blížíme se k prvnímu cíli naší cesty. Asi po deseti minutách již stojíme s krosnami na peronu nádraží města Kostroma.

 Kostroma  je asi 400  kilometrů severovýchodně od Moskvy v moři někonečné zeleně lesů středního Ruska. Vzpomínkou jsem zaletěl do svých studií počátkem sedmdesátých let, kdy na vysoké škole v Brně  jsme se učili o skotu kostromského plemene a rekordních dojnicích jménem Poslušnica.  Krávy  se číslovaly římskými číslicemi I. až bůhví pokud. Poslušnice dojily neuvěřitelné tisíce litrů mléka v době, kdy byl u nás měsíční průměr kolem jedenapůl tisíce litrů a  zde zdaleka ani to ne. Ale Poslušnice byly sovětské krávy, musely být vzorem všem a přestihnout Západ i v dojivosti. Prostě země neomezených možností. Když jsem se později několikrát zeptal  náhodných místních lidí i přátel na Poslušnici a její rekordy, nikdo nic nevěděl. Jen u nás jí byly plné učebnice.

 Kostroma leží na obou březích  Volhy a má asi 270 tisíc obyvatel. Podle ruských měřítek se řadí spíš k menším městům. Je správním centrem stejnojmenné Kostromské oblasti.  Město  bylo založeno v roce 1152 knížetem Jurijem Dolgorukým proto se Kostromě říká, že je pokrevní sestrou Moskvy. Má bohatou historii která se váže k historii celého  Ruska. Okolní husté a málo průchodné lesy s močály byly velkou záštitou proti nepříteli, ale přesto nezabránily jeho proniknutí.   Tatarské hordy ve 12. století několikrát zničili město a „vyplenily vše od Volhy po Galič“, jak uvádějí dobové dokumenty. V létě roku 1272 se kostromci postavili na odpor - dochovaly se  písemné materiály o vítězné bitvě nad mongolsko - tatarskými nájezdníky u Svatého jezera (dnes Někrasovského) – stojí tu i kaplička na památku tohoto vítězství. Počátkem 17. století se chystali obsadit  město oddíly polské šlechty, ale lstí tomu zabránil  sedlák  Ivan Susanin, který je dodnes místním hrdinou a později se stal i ústřední postavou  opery skladatele Ivana Glinky. V polovině 17. století se Kostroma rozvíjela jako obchodně řemeslnické centrum na Volze. Kostromští kupci obchodovali nejen v blízkém okolí a mezi sebou, ale například lněné plátno se vyváželo do celé Evropy, vařilo se tu nejlepší mýdlo v celém Rusku. Rozvíjela se řemesla: tkalcovství lnu ale i zlatnictví. Místní umělci se podíleli na nejkrásnější výzdobě  Archangelského chrámu v Moskevském Kremlu, v Suzdalu atd. Ve městě je hodně míst, svázaných se jmény  revolucionářů, vědců, osobností kultury a umění. Novinářka Olga, naše kamarádka a průvodkyně městem nás zavedla do parku nedaleko centra, kde stojí Ostrovského altánek s překrásným výhledem na Volhu a její protejší břeh.

         „S Kostromským krajem je spojen život a dílo věhlasných spisovatelů, básníků a publicistů 19. století. Druhým rodištěm nazval naše město dramaturg A. N. Ostrovskij a mnoho dalších umělců“, a začala je postupně vyjmenovávat.   

          „Nikolaj Aleksejevič Někrasov tu velmi často přebýval. Kostromský rolník Gavrila Jakovlevič Zacharov se stal jeho věrným společníkem při loveckých výpravách. Na Kostromské motivy napsal Někrasov básně Rolnické děti, Generál Toptygin, Děda Maza a zajíci, Komu se na Rusi žije dobře atd.. Jméno Pavla Aleksandroviče Katenina zůstane navždy zapsáno v historii vlastenecké slovesnosti  a v historii povstání děkabristů. Byl znamenitý důstojník, talentovaný básník a dramaturg, straší přítel Puškinův. Kostromská gymnázia se prý řadila k nejlepším v Rusku. Její absolventi bývali přijímáni bez přijímacích zkoušek na Moskevskou univerzitu. V první polovině 19. století jejími řediteli ale i profesory byli přední bez literáti jako například N. F. Grammatin, autor prvního velkého anglicko-ruského slovníku, vědec a překladatel Slovo o pluku Igorově aj., H. Bartenev, autor genealogických Zolotovských letopisů“, zahrnula nás celou řadou zajímavých údajů.

Ipatievskij klášter

Koupili jsme si lístky a  kdysi bílá, honosná ale dnes hodně omšelá a neudržovaná loď nás převáží na protější břeh Volhy, kde stojí impozantní Ipatievský klášter.

 V klášteře je společné Kostromské  muzeum. Jsou zde vystavené různé  předměty, staré rukopisy, vzácné ikony, zlaté šperky. V oddílu přírody Kostromské oblasti se můžeme seznámit s unikátní kolekcí přírodnin, sebraných místním obyvatelem I. M. Rubinským.

Architektonický komplex Ipatievského kláštera se postupně stavěl v průběhu mnoha let. Tak zvané Staré město je nejstarší částí kláštera pochází z 15. století. V polovině 16. století vzniká tak zvané Nové město - hradby a věž pocházejí ze 16. století. V centru kláštera byl v roce 1652 vystavěn Trojický kostel s pěti cibulovými kupolemi.  Je to jedna z umělecky nejcennějších staveb v zemi. Byl navržený skupinou stavitelů vedenou G. Nikitinem. 

Skutečně úžasný a udivující je vyřezávaný a pozlacený hlavní chrámový ikonostas.  Byl zhotovený a umělecky ztvárněný místními uměleckými řezbáři  pod vedením Petrem Zolotareva a Makara Bykova v létech 1756 – 1758. Je v něm vsazeno 80 nádherných ikon. V areálu kláštera stojí  zvonice z roku 1613, obytné a hospodářské budovy a paláce nebo síně bojarů Romanových z konce 16. století. V roce 1613 přijelo z Mosky do kláštera poselství Zemské rady aby oznámili Michajli Romanovi, který tu žil s matkou,  že byl zvolen carem. Dlouholetými štědrými příznivci a ochránci byli představitelé godunovského rodu. V 16. století začal klášter velmi rychle bohatnout. Vlastnil velké území s tisíci poddanými, měl právo na  vybírání cla. Za nepřístupnými stěnami kláštera byly uschovány a chráněny vzácné knihy mezi nimi i Ipatievské rukopisy – skutečná encyklopedie našich  znalostí o dávné staré Rusi. Historici  vysoce cení přední stranu žaltáře (knihy žalmů) s 576 miniaturami. Některé vzácné a originální památky jsou uloženy v Kremlu v Moskvě. Od roku roce 1958  je Ipatievský klášter   historicko-architektonickým muzeum, který se neustále postupně opravuje.

           Počátkem šedesátých let minulého století bylo u stěny kláštera otevřen skanzen místní lidové architektury. Prvními „přesídlenci“ byly úžasné a neobyčejné dřevěné kostelíky ze zatopené oblasti Gorkovské přehrady. Věži, Šody Miskovo, Spas, Žarki – to jsou jména vesnic, které se staly známými po celém Rusku, díky básním a poémám Nikolaje Někrasova. Právě z těchto vesnic byly přepraveny řady domů, seníků a dalších staveb do skanzenu. Jedním z nejkrásnějších je kostel Proměmění Páně z 18. století. Čtyřiadvacet  mohutných dubových trámů drží chrám, sroubený z borovic. Když se rozlily bouřlivé vody Volhy, proměnil se kostel v plovoucí vor a celá stavba většinou bez úhony přečkala ničící povodně.

             Mezi řemeslníky  od nepamětí  vynikali tesaři a stavitelé. Kdysi sám Petr Veliký povolal mistry na stavbu korábů. Mnoho udivujících staveb a krás postavili po celé Rusi. Jedna z těch nádher je kostel Chrám Bohorodičky z vesnice Cholm, roubený z roku 1552, ze stejého roku, kdy zvítězil Ivan Hrozný nad Zlatou Hordou pod Kazaní. Na počest tohoto vítězství sroubili kostel dva velcí umělci, bratři Karp a Papila. Baně-lázně, kůlny na sušení obilí-sušárny, seníky, roubenice, to vše jsou svědkové časů, které nazhormáždili na březích řeky Kostromy pod zdí Ipatijevského kláštera, aby potomkům ukázali mistrovství, umělecký vkus, fanztazii  Obrazekmistrů. Každého z nás uchvátily především vyřezávaná okna  a okenice. Později jsme zjistili, že tato tradice nezanikla a žije dál. Ve vesnicích které jsme navštívili v okolí Ponazyreva, nebylo snad jediné okno stejně  nádherně vyřezávané. Místní si na této ozdobě hodně zakládají.         

Staré obchodní centrum

           V centru města stojí unikátní stavby z konce 18. a počátku 19. století –administartivní  a obchodní  komplex. Ještě v 15. století se na tržnicích v Buchaře a Samarkandu  nabízely kostromské lněné látky. V 17. století byla Kostroma jedním z prvních ruských měst, kde byla založena Anglická obchodní faktorie. Do Anglie se odtud posílaly látky, kůže, pryskyřice, olej, sádlo, kovové výrobky atd. Kupecké krámy  v Kostromě postupně vytvářely řady či čtvrtě masné, rybí, moučné, solné atd. Obchod se postupně soustřeďoval do jednoho místa. Po staršném požáru v roce 1773, kdy shořelo téměř celé město, začalo se s výstavbou obchodního centra podle plánů poslaných z Petrohradu.

            Strašné ničivé požáry  často sužovaly dřevěné město. To ale bylo vždy díky obrovským zásobám dřeva v hustých  lesích,  obnoveno. Což platí i dodnes a je patrné i v okolních vesnicích, kde jsme snad v každé viděli několik vyhořelých dřevěnic.

            „Každou zimu u nás několikrát hoří. To víte topí se v pecích v dřevěných domech. Ale na to jsme všichni už zvyklí. Do roka se postaví za pomoci sousedů nový dům. Dřeva je tu dost.“, informoval nás Voloďa, když jsme míjeli už několikeré spáleniště v Ponazyrevu.

 Až v 16. století se začaly stavět kamenné domy, ovšem ve vesnicích i městečkách jsou většinou domy stále dřevěné. Je to nejlevnější a nejdostupnější materiál, prověřený staletími. Obchodní komplex, jedna z největších pamětihodností města, se stavěl  v průběhu několika desetiletí. Výstavby se zůčastnili stavitelé Firsov, Metlin, Vorotilov. Komplex tvoří asi 20 budov neobyčejně podobných, ale v té době neopakovatelné jedna od druhé: Červený, Velký moučný, Tabákový, Rybí atd. Vnitřními rozměry a originalitou úpravy poutají na sebe pozornost především ObrazekKrasnye rjady, jižná brána která je vyzdobena čtyřsloupovým loubím se zvonicí. V komplexu stojí kostel Spasa - na – torgu, kde je v současnosti výstavní sál místního muzea. Úprava  administartivního centra Kostromy se završilo zřízením komplexu jehož součástí byly budova s gubernátorskými úředními místy, postavené podle projektu věhlasného pertohradského architekta A. D. Zacharova a požární hlásná věž. Budova požární hlásné věže z hlediska tehdejších obyvatel města vzhledem ke každoročním požárům, byla nejdůležitější stavbou, dnes se  nacházející na seznamu unikátních historických památek. Postavil ji počátkem 19. století kostromský architektem P. I. Firsovem.

„Představte si, že v roce 1989 padl naprosto vážně míněný návrh na zbourání historického centra Kostromy a nahrazení unikátních staveb moderní panelákovou výstavbou. Díky Gorbačovově atmosféře perestrojky se občané postavili na odpor a centrum nakonec zůstalo zachováno“ s  rozhořčením povídá blonďatá Olga a rozmáchlým gestem ukázala na překrásné bílé budovy obchodního centra včetně požární věže.

Obrazek „Co protestů, petic, shromáždění a úsilí to stálo, než jsme vyhráli a porazili ty zabedněnce na výboru“. Není divu, celý střed města si zachovalo opravdu překrásný ráz jednolitého klasicistického stylu.

V současnosti: textilní průmysl, dřevozpracující průmysl,, strojírenský, energetický. Je zařazena do turistického programu Zolotoe kolco Rossiji.

Po dvoudenním pobytu v Kostromi se přesunujeme asi o 200 km  na východ do zapomenutého provinčního městečka Ponazyrevo stojícícho v močálech  nekonečných lesů.

(ukázka z  ""Ponazyrevo, jen letopočet se změnil (Rusko) - viz publikace)