Jdi na obsah Jdi na menu

Utajení čestní občané Prosiměřic

19. 11. 2008

 Při rekonstrukci kostela sv. Jiljí v Prosiměřicích byly v roce 1996 objeveny v makovici nejvyšší věže staré listiny z let 1839, 1894 a 1926, které tam uložili pro příští generace radní Prosiměřic. Německy psané listiny jsou cenné především tím, že jsou plné důležitých údajů a informací z let, kdy Prosiměřice byly z velké části Německé a veškeré dokumenty, kroniky a listiny se v poválečných dobách většinou nenávratně ztratily. Dokumenty, fotografie a další předměty, jsou jedním z mála dochovaných autentických dokladů o místní historii a událostech, kterými žili naši předchůdci. Originály jsou uložené v Jihomoravskému muzeu ve Znojmě. Celý listinný nález byl zpracován, přeložen do češtiny a v roce 2000 vydaný ve spolupráci s JMM ve Znojmě a OÚ v Prosiměřicích a Vítonicích v podobě publikace „Tajemství prosiměřické makovice“. Tam se dozvídáme mimo jiné zajímavou informaci o tom, že v Prosiměřicích byly za mimořádné zásluhy o rozvoj obce jmenovaní tři čestní občané. Do roku 1996 o těchto lidech nikdo neměl ani potuchy. Protože nikomu dnes jejich jména a činy nic neříkají, představme si je podrobněji tak, jak je o nich psáno v objevených a přeložených dokumentech.Prvním čestným občanem byl v roce 1868 jmenován Obecním zastupitelstvem c. k. okresní komisař Josef Beranek ze Znojma. Ocenění se mu dostalo především za neúnavné a dlouholeté prosazování zájmů obce v říšských a autonomních záležitostech. Možná, že bychom jeho snahu dnes pojmenovali lobováním ve prospěch Prosiměřic.

ObrazekDruhým čestným občanem byl jmenován roku 1883 správce knížecího statku v Bohunicích (obec sousedící pár desítek metrů od Prosiměřic, dnes spojená s Prosiměřicemi) pan Leopold Burger. Tento muž byl patrně největším mecenášem, dobrodincem a nesmírně činorodým člověkem v širokém okolí a bylo štěstím, že bydlel právě v Bohunicích na okraji Prosiměřic. Nelitoval osobního času, značných a četných styků na nejvyšších místech i financí k tomu, aby pomohl vybudovat okresní silnici mezi Znojmem a Hostěradicemi (1880), silnici do Lechovic (1885) a do Kyjovic (1889).Velice rozhodným způsobem se zasadil o regulaci Jevišovky od Tvořihráze po Lechovice (1894 -1897), která každoročně zaplavovala pole a domy v okolních obcích. Zajistil rozšíření a rekonstrukci místní školy (1884). Pomohl zrekonstruovat kostel sv. Jiljí a dokonce navrhl na vlastní náklady přestavbu věže, včetně vlastnoručně nakreslených plánů. Jeho aktivní činnost a podpora početných místních spolků byla rovněž neobyčejně příkladná. Byl předsedou pěveckého spolku, místní školní rady atd. Podporoval živnostníky postižené různými pohromami, finančně i naturálně pomáhal chudým. Na statku zaváděl moderní metody v chovu dobytka, prosazoval moderní stroje, zařízení a šířil nové metody hospodaření a obdělávání polí mezi sedláky. Aktivně se podílel na zkrášlovacích akcích nejen v Prosiměřicích, ale i v okolních obcích a osadách. Jeho činnost byla tak rozsáhlá, důkladná, dlouhodobá a nezištná, že se obecní zastupitelstvo rozhodlo po pěti letech od jmenování čestným občanem, odhalit 2. dubna 1888 pamětní desku v prostorách radnice.K této příležitosti vydalo obecní zastupitelstvo i malou publikaci. Sláva to byla veliká, jak lze se dočíst v Neuen freien Presse ( Morgenblatt) z 5.4. nebo ve Znaimer Wochenblattes ze 7. 4. 1888. Škoda, že budova radnice byla na jaře v roce 1990 zbourána. Byla to jedna z mála historických a zajímavých budov v obci. Zůstaly po ní jen masivní kamenné pilíře. Přinejmenším by bylo dobré se pokusit vypátrat osud pamětní desky, pokud nebyla po válce zničena. V případě jejího objevení ji opět v kontextu historické skutečnosti znovu instalovat, nebo udělat duplikát. Přesný a úplný text který byl na desce, je otištěn v publikaci a je tedy známý. Leopold Burger by si to určitě zasloužil a obec by měla docela pěknou historickou zajímavost nejen pro projíždějící cykloturisty po vinařské stezce vedoucí po silnicích, které L. Burger postavil, ale i pro místní občany.Třetím čestným občanem byl kanovník, děkan a farář Leonhard Knopp, od roku 1894 farář v Šatově. V listině podepsané starostou Gregorem Scherzerem z 1. 5. 1894 se doslova píše: „ A to, co dokázali prví dva čestní občané v záležitostech světských, to udělal náš třetí občan v záležitostech církevních.“Od roku 1926 až po konec druhé světové války opět chybí kroniky, listiny a jiné dokumenty, takže není známo, zda radní jmenovali ještě někoho dalšího čestným občanem.Jestliže se tito tři, do dnešních dnů „utajení“ čestní občané velmi výrazně zasloužili o rozvoj obce a část svého života v ní strávili, pak čtvrtý čestný občan Prosiměřic byl jmenován radou MNV 21. listopadu 1948 již čistě z politických pohnutek, poplatných tehdejší době. Byl jím „první dělnický“ prezident Klement Gottwald. I když svým politickým postojem a vedením státu výrazně ovlivnil národ na celá desetiletí a zásadně se dotkl života občanů nejen v Prosiměřicích, ale v celém tehdejším Československu, v Prosiměřicích nikdy nebyl a je velmi pravděpodobné, že ani nevěděl kde leží.Návrh čestného občanství musí být vždy velmi uvážlivý. Kandidát by měl mít jednoznačně pozitivní, konkrétní vztah k obci, městu a hlavně nesmí být tendenční a poplatný době. Což se u nás dost často stávalo a možná ještě stává. Uvítám případné podrobnosti a jakékoliv další informace o životě prvních tří osobností, čestných občanů Prosiměřic.