Jdi na obsah Jdi na menu

Kostel sv. Jiljí a nové zvony

13. 12. 2008

Obrazek

První zmínka o kostelu sv. Jiljí i faře pochází  z 19. září 1226. Ve dnešní podobě  pochází farní budova z počátku 18. století, kdy v roce 1814 byla zrekonstruovaná. 27. srpna 1821 ale hospodářská stavení přiléhající k faře vyhořela a poslední doložené opravy se datují z roku 1861. Historie spojená s farou i přehled farářů a mnoho další zajímavostí je součástí dochovaných dokumentů z makovice kostela objevených v roce 1996  a popsaných v publikaci „Tajemství prosiměřické makovice“.

 

Kostel sv. Jiljí je  společně s farou nejvýznamnější a také nejstarší památka v obci. Počátky kostela zasvěceného sv. Jiljí  jsou zahaleny tajemstvím – neznáme ani přesné datum vzniku ani stavitele. Víme jen, že první a nejstarší zmínka o kostele pochází z 19. září 1226 ze zakládající listiny města Znojma českým králem Přemyslem Otakarem I. Ovšem je jasné, že církevní  stavba je nepochybně mnohem  starší s románskými základy. K přesnějšímu určení by byl nutný podrobný archeologický průzkum.

Kostel zřejmě založený v románské období byl někdy ve druhé polovině 13. století  přebudován do ranně gotické podoby. V první polovině 14. století započal Loucký klášter zásadní  přestavby kostela, zvětšení a zaklenutí presbytáře, přistavění opěrných pilířů pro budoucí zaklenutí lodí atd... Další drobnější úpravy nastaly v 15. století, především malby v interiéru, portálek v severní straně lodi. V roce 1543 bylo provedeno oválné zaklenutí stropu v menší, jižní lodi.Obrazek

Přibližně dnešní podobu dostal kostel  v období další přestavby v osmdesátých létech 16. století. Vypovídá o tom vápencová deska s nápisem z roku 1583, zasazená na západní straně kostelní věže, která dokládá budovatelskou zásluhu proslulého louckého opata Šebestiána Freytaga z Čepirohu.

Došlo ke změně plochého stropu v hlavní lodi na klenutý, zvýšení stěn, nový vchodový štít s křížem, další zvýšení věže o zvonicový prostor s velkými okny a hlavní věží. Gotická okna byla změněna na oblouková, bylo přistavěno schodiště a vybudovaný východní vchod do kaple, který je dnes zazděný.

V roce 1620 byl kostel, v počátcích třicetileté války  vypleněný a vypálený. Roku 1657 byl opět vysvěcen, opraven a vybavený třemi oltáři a křtitelnicí. V létech 1777 – 1780 bylo farnosti papežem uděleno právo prodeje odpustků, což bylo obvyklé  k získání finančních prostředků na rekonstrukci.

V následujících desetiletích byly prováděny většinou až na menší výjimky jen drobnější úpravy. O dnešní vzhled kostela se zasloužil první čestný občan ObrazekProsiměřic a tehdejší správce statku v Bohunicích Leopold Burger. V roce 1894 podal návrh na postavení čtyř rohových věžiček. Kostelní věž tak získala hezčí, neopakovatelnou podobu a nové věžičky symbolizují čtyři sousední farní obce Bantice, Bohunice, práče a Vítonice.  V roce 1907 bylo opět provedeno několik oprav a úprav. V poválečných létech byly obnoveny vitráže v oknech a další úpravy. V roce 1974 byly restaurované malby, provedena elektroinstalace a umístění pozdně gotické Piety v kněžišti. Odstraněním pseudobarokního oltáře byl odkrytý mramorový pozdně barokní oltář. Gotická socha Piety z 15. století byla restaurována a do kostela rovněž dovezena gotická pokladnice z Mušova.

V kapli s křtitelnicí je fresková výzdoba vytvořená vynikajícím malířem Dolního Rakouska a jižní Moravy, Josefem Winterhalterem mladším. V roce 1975 byly nalezeny dosud neznámé prvky ve zdivu, zejména polychromovaná žebra a gotické okno s kružbou ve věžní kapli, nástěnné malby v presbytáři a původní sedlový portál dveří z jižní lodě ke schodišti. Nálezy byly označeny pracovníky brněnského Památkového ústavu jako za zcela výjimečné.

Při opravě kostela v roce 1977 bylo pod věží za bývalým oltářem  objeveno  gotické okno, pod omítkou za sanktuariem se našly malby ze 14. – 15. století. Poslední generální oprava byla v roce 1995, při níž se ze skříňky uložené  v makovici věže, našly velice cenné listiny právě z období „bílých míst“ historie Prosiměřic.

Protože zvony ve zvonici byly od války pouze železné rozhodli se v roce 2006  farníci v Prosiměřicích a okolních obcí uspořádat sbírku na nové Obrazekbronzové zvony. Jak uvádí farní kronika: „…. 21. září 1930 se konalo žehnání zvonů, které byly zavěšeny na místech těch, co byly odvezeny za 1. světové války. Zvonily 12 let do roku 1942, kdy byly opět zrekvírované na vojenské účely….“.

 Sbírky a veškeré organizace okolo zvonů se ujal administrátor v Prosiměřicích P.Jindřich Čoupek. Více jak dva roky organizoval sbírky, koncerty, divadelní představení, oslovoval sponzory a dárce a tak se podařilo i za přispění městysu Prosiměřice sehnat částku ve výši téměř čtvrt milionu. Počátkem roku 2008 se v kostele hlasovalo o jménech nových zvonů jejíž zhotovením byla povřena zvonařská firma v Brodku u Přerova. Základní myšlenkou pojmenování byla jména kněží, kteří v prosiměřické farnosti působili.

Byla vybrána jména Bohumil – ponese jej největší zvon o váze 490 kg o spodním průměru 945 mm znějící v tónu A1. Druhým je prostřední zvon František o váze 320 kg a spodním průměru 800 mm znějící v tónu C2. ObrazekNejmenší, třetí zvon se jmenuje Josef o váze 160 kg  a spodním průměru 630 mm znějící v tónu E2. Lití menších zvonů se uskutečnilo 22. srpna 2008 a největší zvon Bohumil byl odlit 2. září 2008.

 Po kolaudaci byly zvony z Brodku u Přerova převezeny do kostela sv. Jiljí v Prosiměřicích, kde byly vystaveny až do slavnostního dne svěcení zvonů. Datum pochopitelně připadlo na 21. září 2008 přesně na dne žehnání zvonů v roce 1930.

I když od rána poprchávalo slavnostního svěcení a upevnění zvonů na věž se zúčastnilo několik set občanů z okolí. Několika snímky se podívejme, jak tato historická událost v Prosiměřicích proběhla.