Jdi na obsah Jdi na menu

Chorvatsko - Diokleciánův palác ve Splitu

10. 12. 2008

Jednou z lokalit zapsaných do Listiny památek světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO, patří staré centrum Splitu včetně Diokleciánova paláce v Chorvatské republice. Ještě před několika málo lety byl Split velmi známým a českými turisty hojně navštěvovaným městem Dalmáckého slunného pobřeží Jadranu. Bohužel,hrozná a ničivá občanská válka, která se přehnala zemí a jež na dalších územích bývalé Jugoslávie stále ještě zuří, způsobila pochopitelný turistický nezájem o tuto oblast.

Split ovšem nebyl válkou tak zasažený, jako jiné a snad ještě krásnější město Dubrovnik. V současné době se situace na Jadranském pobřeží uklidňuje a postupně cestovní kanceláře lákají turisty na dovolenou do Chorvatska. A protože Split je městem skutečně krásným a s bohatou historií, podívejme se tedy blíže na toto mimořádně historicky cenné město. Milovník římských památek má jedinečnou možnost obdivovat bohaté architektonické památky v centru Splitu.

Samotný Split se rozkládá na poloostrově chráněným pohořím Mosor a Kozjak před vnitrozemskými rozmary počasí. A právě toto jedno z nejslunnějších míst v Evropě se stalo místem prvního osídlení. Byla to malá řecko - ilyrská osada jménem Aspalathos. Římský císař Gaius Aurelius Valerius Diocletianus, jednodušeji císař Dioklecián, který se tu v blízkém správním městě Dalmácie v Salonae asi kolem roku 243 narodil, rozhodl natrvalo usadit.

Mimochodem Salonae, dnes předměstí Splitu s názvem Solin, v době svého největšího rozkvětu, mělo asi 60 000 obyvatel! Začátkem 4. století bylo barbarskými nájezdy poničeno. Část obyvatelstva bylo pobito, část uprchlo na ostrovy či právě do opevněného nedalekého Diokleciánova paláce. Dodnes se zde provádějí archeologické vykopávky s nesmírně cennými nálezy. Je doposud probádána jen nepatrná část tohoto dříve tak velkého města. Nálezy jsou uschovány v muzejích převážně ve Splitu. Asi dva kilometry směrem ke Splitu stojí římský akvadukt.

Před svojí abdikací v roce 305 vybudoval císař palác, kde žil až do své smrti. Poté sloužil nějaký čas areál jako místo vyhnanství několika vysoce postaveným osobám, jež byli z Říma vypovězeny. Většího oživení a hospodářského i politického rozvoje se město dočkalo až koncem 7. století. Asi v polovině 11. století se Split stal součástí Chorvatského království. Následovaly hrozby ze strany Turků i Benátčanů a tím byl význam Splitu na delší dobu utlumen. Až po pádu Benátské republiky se město opět vzmáhalo.V novějších dějinách město krátce patřilo Francii a potom na více nežli 100 let, stejně jako celá Dalmácie Rakousku, poté Rakousku - Uhersku, Jugoslávii a nyní po občanské válce samostatnému Chorvatsku.

Nejstarší částí města je již zmíněný Diokleciánův palác v jehož hradbách zůstalo i středověké město. To se pouze přizpůsobovalo , přestavovalo, upravovalo novým podmínkám. Tato nejvýznamnější římská památka Chorvatska se rozkládá na ploše asi 30 000 m se čtvercovým půdorysem. Palác byl postupně budován jako přepychové sídlo císaře, ale současně i jako nedobytná pevnost. Na místě, kde je dnes nejživější splitská promenáda, mezi mořem a palácem, se jižní pásmo hradeb zdvíhalo přímo z moře a Bronzovou branou - Porta Aenea - mohly lodě vplouvat přímo do vnitřního areálu paláce.

V této jižní části se nacházely císařské místnosti a nádherně vybavené sály. Ze severní strany se do paláce vcházelo Zlatou branou - Porta Aurea -, z východu Stříbrnou branou-Porta Argentea - a ze západu Železnou branou - Porta Ferrea -. Antickým schodištěm vejdeme do nejkrásnější dochované části paláce, do dvoru, peristylu, jež tvoří jeho otevřený střed. Kolem jej obepíná sloupový ochoz ,nesený korintskými sloupy z růžového a bílého egyptského mramoru.Je zde i umístěná nádherná egyptská sfinga stará více nežli 3 400 let.

Ve Splitu jsem byl několikrát a vždy v těchto místech byla atmosféra nejkrásnější, nejmalebnější. Na schodišti i po zídkách posedávali turisté a vnímali nádheru kolem. Ovšem největší zážitek pro mne byl při mé první návštěvě Splitu. V horkém dusném večeru, téměř za tmy tu koncertovala Česká filharmonie. Fantastické tóny českých velikánů se linuly mezi sloupovím a stovky lidí tiše poslouchalo. Podmanivé tóny strhly všechny přítomné tak, že mnozí Čeští posluchači plakali. Přiznám se,že já také. Bylo 21.srpna l969, rok po ruské okupaci.

Z východní strany je nádvoří uzavřeno osmibokým Diokleciánovým mauzoleem . Císařova hrobka byla asi v 7. století upravena , odstranili sarkofág Diokleciána a jeho manželky Prisky a hrobku upravili na křesťanský chrám Svetog Dujma. V chrámu najdeme významná umělecká díla snad všech následujících uměleckých slohů. Překrásné vyřezávané románské dvéře od mistra Buviny ze 13. stol., gotický oltář Svetog Staša od Juraje Dalmatince, cenné barokní obrazy. Jedna z nejkrásnějších zvonic čnící nad chrámem je románská s gotickými a renesančními prvky. Západním směrem od nádvoří byl chrámový areál.Dostaneme se k němu malou uličkou Kraj svetog Ivana. Spatříme zbytky dvou chrámů kruhového půdorysu. Dobře zachovaný Jupiterův chrám je nyní baptisteriem Sveti Ivan a krypta je malý středověký kostelík Sveti Toma.Severním směrem vede z nádvoří Dioklecijanova ulica, kolem níž stojí nádherné románské, gotické a renesanční domy a paláce.

Za pozornost stojí především palác Papaličů z 15.století.V domech jsou umístěna muzea ale mnohé jsou obydlené a pochopitelně v přízemí jsou nepostradatelné obchůdky vytvářející nezbytný kolorit jadranských měst a letovisek. U Zlaté brány stojí kaple Sveti Martin z 9. století. K Železné bráně vede rušná Krešimirova ulice v níž je nejkrásnějším palácem barokní stavba ze l7. století.

Těsně nad bránou je kostelík Gospa od Zvonika z 11. stol . Ulice ústí východním směrem na náměstí Trg kralja Tomislava. Stojí zde pěkný renesanční kostel Sveti Rok ze 16. stol.. Železnou bránou se vychází z areálu paláce na náměstí Narodni trg, jež je velmi rušným a společenským střediskem města. Stojí zde radnice z 15. století, jež je ochozem spojena s renesančním palácem Karepičů ze 16. stol.. Dále přijdeme na velmi malebné náměstí Trg preporoda s pomníkem splitského rodáka, humanisty a básníka jež poprvé psal v chorvatštině, Marka Maruliče. Krásné paláce a domy lemují celé náměstí jimž vévodí věž z 15. stol. Hrvojeva kula.

Uličkami města můžeme bloudit hodiny a hodiny a stále budeme vstřebávat tu neopakovatelnou atmosféru staletí , jež prošla Splitem. A další hodiny bychom mohli strávit v nesčetných muzeích. A poté, nabaženi duchovními hodnotami, prsty bolavými od psaní poznámek, kreslení a fotografování, unaveni a upoceni se povzbudíme lahodným crno vinem a po osvěženi teplými vodami Jadranu se můžeme vnořit zpět do bohaté historie města.

(2001)