Jdi na obsah Jdi na menu

Francie - Vinice na Montmartru

8. 10. 2011

p7050134.jpgPaříž je fantastická, skvělá, úžasná, dalších přívlastků je nespočet a vůbec jsem do města ale i celé Francie zakoukaný od prvních lekcí francouzštiny kdysi dávno u profesora Maštery na gymnáziu ve Znojmě.  Ve městě nad Seinou je stále něco k objevování, něco nového, i když je to třeba stará a pro mnohé známá záležitost. Něco podobného se stalo před několika dny i nám. S prvním červencovým dnem dovolené jsme opět vyjeli s manželkou na týden do Paříže nasávat skvělou romantickou a neopakovatelnou atmosféru uliček, památek ale i rušného života a procházet se, nikam nespěchat chodit prostě jenom tak .... Samozřejmě, že nechybělo ani ochutnávání vín v kouzelných kavárničkách a koukání na život v ulici. Při jednom takovém příjemném popíjení dobrého červeného moku v Les Patos na „Place de la Sorbonne“ jsem se dozvěděl, že na Montmartru je prý jediná vinice v Paříži. p7050135.jpg

„Monsieur, víte, že máme v Paříži také vinici?“, zaskočil mne číšník, když donesl druhou sklenku  červeného Bordeaux AOC 2010. Nevěděl jsem. A hned mi ochotně poradil, jak vinici na Montmartru najít. Okamžitě jsem zatoužil ji vyhledat. Nebylo to nijak zvláště těžké, ale nechápu, jak jsem mohl vinici při dřívějších návštěvách Paříže přehlédnout. Asi dva tisíce hlav révy různých odrůd je vysázeno na stráni obklopené ze dvou stran domy nad křižovatkou dvou uliček „Rue Saint Vincent“ a „Rue des Saules“, naproti proslulému a známému kabaretu „Au Lapin Agile“ jehož historie sahá až do 15. století..

lapin_agile.jpgDo tohoto malého kabaretu s oblibou chodili známí umělci jako například Apollinaire, Picasso, Utrillo, Verlain nebo Modiglinai a další. Celkem nevzhledné a malé stavení kabaretu „Au Lapin Agile“ stojí na křižovatce u vinice, několik uliček nedaleko od sněhobílé basiliky Sacré Coeur vypínající se nad Montmartrem. Na přelomu 19. a 20. století tehdejší umělecká komunita ráda posedávala v kavárnách a vinárnách Montmartru a diskutovala o umění, jeho poslání, významu a řešili problémy i pseudoproblémy tehdejšího uměleckého světa. Ovšem sedávali zde nejenom literáti, malíři a intelektuálové, ale i pasáci, prostitutky, zloději, tuláci, anarchisté nebo studenti z Latinské čtvrti z druhého břehu Seiny a různá individua. Kabaret se ale původně jmenoval „Cabaret des Assassins“, protože prý několik násilníků zavraždilo syna majitele podniku. Proto se mezi místními ujal název „Kabaret u vrahů“, jak byp7050136.jpg se dalo volně přeložit. To se odehrálo někdy kolem roku 1855. Asi o dvacet let později, v roce 1875 umělec a malíř André Gill se rozhodl pozměnit obecně rozšířený nepříliš dobrý název kabaretu o nový a namaloval do znamení na portál stavení štít se skákajícím zajícem z hrnce. Jeho nápad se ujal a postupně začali obyvatelé a návštěvníci nazývat noční podnik jako „Le Lapin á Gill“ neboli „U Gillova králíka“. Název se postupně zkomolil do dnešní podoby „Au Lapin Agil Cabaret“ neboli „Kabaret u čiperného králíka“. Dokonce v roce 195 namaloval jeden z návštěvníků kabaretu slavný malíř Pablo Picasso olejomalbu nazvanou „Au Lapin Agile“ a tím se dostal kabaret do podvědomí na celém světě. V roce 1933 americký humorista a komik Steve Martin p7050140.jpgnapsal hru s názvem „Picasso v Lapin Agile“. Několikrát jej také umělecky ztvárnil na svých plátnech i Maurice Utrillo a možná i další malíři. Fantastické jsou původní dřevěné stoly a lavice s vyřezanými jmény, monogramy a poznámkami dnes proslulých umělcú. Je to opravdový zážitek posedět v místech s takovou atmosférou a tradicí...  Ale zážitek dost drahý.

Vinice ležící snad dvě či tři desítky metrů od „Čiperného králíka“, má rozlohu asi 2038 čtverečných metrů a je osázena různými odrůdami, jak jsem si později vyhledal a dočetl na internetu.  Ovšem historii má toto místo zajímavou stejně jako nedaleký kabaret a pikantní, to by ani nemohla být Paříž.   Montmartre byl v 16. století vesnicí ležící za hranicí města a jeho obyvatelé se mimo jiné živili pěstování révy na okolních stráních nejvyššího kopce dnešní Paříže. Většinu vína prý prodávali mimo Montmartre a jen malá část zůstávala pro místní spotřebu. Na místě, kde je dnešníp7050148.jpg vinice stála v17. století proslulá hospoda či tančírna „Le Parc de la Belle Gabrielle“. Pojmenování hostince „Park u krásné Gabriely“ vzniklo podle švarné obyvatelky a vlastníka sousedního domu Gabrielle d´Estrées, jedné z milenek krále Jindřicha IV. O mnoho let později zde byla jenom ruina hostince a dlouhá, dlouhá desetiletí jenom zarostlé prázdné místo navštěvované snad jenom tuláky.  Montmartre se postupně začlenilo a stalo součástí Paříže a radní města na naléhání spolku „Le Vieux Montmartre“ (Starý Montmartre) nechali upravit místo a založili vinici „Clos Montmartre“. Celý vinice je obehnána kamennou zídkou, na ní postaveným zeleným plotem s bránou v horní její části. Tam visí sluncem vybělený málo čitelný list s upozorněním, že vinice není běžně přístupná veřejnosti, pouze v době festivalu, který každý podzim od roku 1997 pořádá pařížská radnice ve spolupráci s radnicí 18. obvodu, kam tato čtvrť spadá. Hrozny se sbírají p7050144.jpgsamozřejmě ručně za účasti mnoha diváků, potom se lisují ve sklepeních radnice 18. obvodu. No a potom v říjnu proběhne slavnost za účast vinařských spolků. Bohužel toto víno v množství asi 1 500 lahví je neprodejné a pro normálního vínomilce prakticky nedosažitelné, protože se draží v aukci a výtěžek jde na nějaké sociální účely. Cena za lahev vína bývá doslova astronomická, a jak jsem později slyšel, kvalitou prý naprosto neodpovídající. Už od pradávna prý koluje jakési pořekadlo asi v tom smyslu: „Víno z Montmartru je jako moč po čtvrtém pivu“.

No nevím, degustační touha se nějak vytrácí...Je to ale opravdová raritní záležitost a peníze jsou alespoň věnovány dobrým směrem. Vinici jsme obešli z obou stran výše jmenovaných uliček a udělali alespoň několik snímků přes zelený nepříliš vzhledný plot. I když jsem uvnitř uviděl několik lidí, brána byla zavřená, nikdo nereagoval na moje volání... Pokud tedy pojede někdo do Paříže, je to docela zajímavý tip pro milovníka vín. No a potom po malé procházce není problém si sednout do      „ Au Lapin Agile“ nebo do některých vinárniček či kavárniček v okolí kam chodili další slavní malíři, umělci, nebo třeba přímo na Place du Tertre, smutně oželet nemožnost ochutnat víno z této jediné vinice v Paříži a „spokojit se alespoň“  s nabídkou mnoha desítek skvělých francouzských vín různých oblastí, ročníků i ceny.... A vychutnávat úžasnou atmosféru Montmartru.  Á votre santé !

 (poznámka:čb foto je použito z wikipedie -otevřená licence)