Jdi na obsah Jdi na menu

Eduard Breier - romanopisec který zemřel v Kyjovicích

19. 11. 2008

ObrazekS regionem Znojemska a jihozápadního koutu Moravy je spjata řada význačných osobností. Některé jsou do dějin zapsány stopou výraznou, jiné stopou výraznou méně. Duchovní otisky dalších zahlazuje čas a lidské zapomnění. Každá z nich však dotváří onen nadčasový iracionální celek, který mnozí nazývají genius loci. Duch místa. Místa, ve kterém žijeme a odkaz minulosti neseme dalším generacím. Jedním z těch, kteří se Znojemskem sice nebyli svázáni až tak pevným poutem a přesto se náš kraj nesmazatelně zapsal do stránek jejich životních osudů, byl i spisovatel a novinář Eduard Breier. Od jeho úmrtí uplynulo v loňském roce 120 let. Našel by se mezi námi asi málokdo, komu by ono jméno říkalo něco konkrétního. A přesto je v Chorvatsku znají žáčci základních stupňů škol stejně jako ti naši jména Boženy Němcové nebo Rainera Maria Rilkeho. Vždyť je tam dodnes vedle syna Čecha a Slovenky Augusta Šenoji (1838-1881) považován za nejvýznamnějšího chorvatského historického romanopisce 19. století. A jak by ne – když se 3. listopadu 1811 narodil v chorvatském Varaždínu. Nebo možná ne tak docela, ale v nedalekém Ludbregu, jak uvádí srbochorvatský Lexikon spisovatelů Jugoslávie. Co na tom, že jeho rodiště bylo tehdy součástí Rakouského císařství a on sám přišel na svět židovským rodičům v rodině, kde se mluvilo německy. Ve Varaždíně Breier navštěvoval gymnázium spolu s pozdějším vůdcem jihoslovanského národního obrození (ilyrismu), panslavistou a přítelem Jána Kollára Ljudevitem Gajem (1809-1872). V roce 1831 se nechal zapsat jako dělostřelec do vojska a o dva roky později absolvoval v italské Veroně důstojnickou školu. Vojenský erár byl jednou z mála možností, kde mohl talentovaný židovský mladík rozvinout své schopnosti a mít šanci na jistý společenský vzestup bez předsudků, které konzervativní společnost stále svazovaly. Již v době svého vojenského působení v pozici učitele vojenské akademie ve Vídeňském Novém Městě projevil literární nadání. Úspěch románu Der Fluch des Rabinen (Kletba rabínů), vydaného ve Vídni roku 1841, předurčil další Breierův osud. Je zajímavé a pro způsob jeho tvorby i příznačné, že dílo sepsal během pouhých jedenácti dní své vojenské dovolenky. V roce 1845 se Breier pevně rozhodnut věnovat se literární a publicistické činnosti s armádou rozloučil. Někdy z té doby pochází také jeho libreto k trojaktové opeře Die Stiefschwestern (Nevlastní sestry) od Karla Bindera (1816-1860), provedené v květnu 1847 na scéně vídeňského divadla v Josefstadtu. Po ročním angažmá redaktora tehdy oblíbeného vídeňského zábavného listu Wiener Zeitschrift für Kunst, Literatur, Theater und Mode následovalo od roku 1847 Breierovo dvouleté pražské období. V hlavním městě Českého království spolupracuje s redakcemi řady listů, m.j. i Prager Abendblatt či Volksblatt von Böhmen. Do análů české žurnalistiky se však zapisuje zejména převzetím redakce vládního proněmeckého listu Prager Zeitung (po odchodu K. H. Borovského) v bouřlivém roce 1848. Více než pro svoji Obrazekžurnalistickou činnost však Breier proslul jako romanopisec. V roce 1849 se vrací zpět do Vídně, kde se brzy stává žádaným autorem historických románů. Kromě děl s tematikou židovství, mezi které se jako nejpopulárnější řadí díla Die Sendung des Rabbi (Rabínovo poslání), Die Sabbathianer a Alt und Jung Israel (vydaný ve Vídni a Lipsku roku 1850) se zaměřil na beletristické obrazy z rakouských dějin. Mnohá Breirova románová díla se vyznačovala protiklerikální tendencí a až pateticky akcentovaným prorakouským vlasteneckým duchem. Zvlášť zřetelné to bylo zejména u jeho stěžejních románů Wien und Rom (1852, Lipsko) a Kaiser Joseph. V období let 1840 -1886 mu vyšlo celkově asi 70 děl, částečně ve formě příspěvků na pokračování do různých novin, včetně těch německojazyčných v Chorvatsku, částečně v knižním vydání. Většinou šlo o povrchní a podbízivé romány, které korespondovaly s poptávkou jeho čtenářů. Některá z jeho dramatizovaných děl byla hrána v bratislavských a vídeňských divadlech. Závěr svého života prožil plodný autor v Kyjovicích u Prosiměřic - ve vinařského kraji tehdy ještě nezasaženém révokazem, jehož osudy kdysi okrajově zachytil v románové trilogii o napoleonských válkách 1809 (vydalo v roce 1847 nakladatelství Kollman, Lipsko). A v Kyjovicích, v obci která roku 1880 čítala oficiálně 239 Němců a 25 Čechů, také 3. června 1886 ve věku 75 let Eduard Breier zemřel.

ObrazekJeho posledním románem vydaným ve Vídni v roce jeho smrti se stal Nikolaus Zriny (Mikuláš Zrinský) o hrdinovi protitureckého odboje. Ačkoliv Breirovy knihy tvoří v současnosti skvosty vídeňských antikvariátů a aukcí, oblibě českých překladatelů se nikdy moc netěšily. Co se týče zhodnocení autorova díla a životních osudů, věnoval jim na záhřebské universitě v roce 1921 svoji disertační práci nazvanou „Eduard Breier. Jeho život a dílo“ H. Weinberger. Tato práce však zůstala v rukopise. I proto by se mohlo zdát, že osobnost Eduarda Breiera propadala zapomnění. Ve svém rodném Chorvatsku je dnes Eduard Breier označován za zapomenutého židovského Ilyrčana nebo za německy píšícího chorvatského spisovatele. Na Znojemsku, kde léta žil a zemřel, měl být Eduard Breier zapomenut. Nejen jako spisovatel, ale i jako Žid, jako Němec, jako Rakušan i jako Chorvat. Snad tento článek neúprosnost literární historie poněkud napraví.


Literatura: Mgr. Jan Toman - 5/2007 Týden plus


(Poznámka: Eduard Breier má svůj odkaz i ve velké Židovské encyklopedii (vznikala v letech 1901 – 1906). Bohužel místo úmrtí je zde u něj chybně uvedeno jako Zaiwitz namísto správného Gaiwitz, což byl německý název Kyjovic.)